Ignorace zla zlo neodstraní

"Nikdo mě nevidí"

Mnoho lživých nauk dnes vyučuje, že se máme zaměřit jen na to dobré. Vyhledávat dobro, lásku, pokoj, krásu, uspokojovat se dobrými věcmi a nemyslet na nic zlého, jinak prý zlo přivoláme a nebude se nám dařit. Tento princip využívá například tajemství / The Secret.

Lidé se tak velmi snadno dostávají pod prokletí, kdy mají strach ze zlých věcí a snaží se fanaticky sebemenší zmiňování o zlu potírat. Příkladem mohou být názory, kdy lidé odmítají tyto stránky, jelikož se zde často otevřeně hovoří o satanu, démonech a zlu pocházejícím od nich. Satan se snaží lidem namluvit, že rozkrýváním zlých věcí děláme zlu reklamu a sloužíme mu. Vydírá lidi strachem a nutí je, aby zlé věci opatrně obcházeli a ideálně o něm samém ani nepromluvili.

Můžeme ale zlo přelstít tím, že se o něm přestaneme zmiňovat? Tato nauka připomíná dětské myšlení, kdy si děti se zakrytýma očima myslí, že je nikdo nevidí. Zlu naopak velmi pomůžeme, když o něm přestaneme otevřeně hovořit. Příklad: V zemi se rozmáhá drogový gang a je třeba proti němu zakročit. Proto se lidé rozhodnou, že se o čemkoliv spojeném s gangy přestanou jakkoli zmiňovat a myslet na ně. Komu tato skutečnost prospěje? Samozřejmě gangu, který díky tomu bude mít otevřenou cestu k páchání zločinu.

Výsledkem mlčení o zlých věcech je, že se samozřejmě stáváme otroky zla a pomáháme jeho rozmachu. Ignorací zla přestáváme být obranyschopní a nemáme šanci se před zlem ubránit, jelikož o něm přestaneme mít poznání. Ignorace zla a manipulování mysli k cílenému myšlení na dobro může vést i k příjmání zla jako domnělého dobra.

Zduchovnění světa

Svět se postupně zduchovňuje. Toto zduchovnění ale není totéž co obrácení se k Bohu. Ve všech oblastech se stále více prosazují esoterní a okultní nauky a stávají se běžnou součástí života lidí, kteří se už nad nimi ani příliš nepozastavují a nezkoumají, jak je možné, že to „funguje“, i když materialistická věda nic z toho nedokázala vysvětlit. Podívejme se na jednotlivé příklady oblastí, kde se toto děje.

Pozn.: Článek je, stejně jako všechny ostatní, určen k samostatnému studiu a rozsuzování ve světle pravdivého Božího slova.

Zamyšlení: Proč přišel Ježíš Kristus

Mnoho evangelizátorů dnes hlásá, že Ježíš přišel na kříž, aby nás zbavil bolestí, strachu, trápení, nemocí, zranění, abychom měli šťastný život, mnoho jídla a dobré bydlení, spokojenou rodinu, dobře placenou práci a především život věčný.

Bůh je samozřejmě milující otec a nepřeje si, aby lidé trpěli nebo byli nemocní. Přeje si, aby všichni došli spasení a věčného života s ním. Problém ale nastává, když jsou tyto důvody příchodu Ježíše Krista a kříže hlásány jako primární.

Problém také přináší neustálá honba za úspěšným životem na zemi a modlitby za požehnaný život a uzdravování ve formě obrovských křesťanských konferencí. Bůh přeci uzdravuje a žehná každému podle své vůle, protože jen Bůh ví, co je pro takového člověka skutečně dobré. Podle své vůle tak Bůh odpovídá na modlitby. Zbývá ale těm, kteří stále hledají spokojený život na zemi, čas na duchovní boj, vzdělávání, orientování se ve světě, duchovnu, lživých naukách a hledání čisté Boží pravdy? Co skutečně přináší pořádání a navštěvování velkých konferencí „probuzení“ a „uzdravení“ atp.? A co je skutečně pro Boha prioritou – náš spokojený bezproblémový život na zemi nebo duševní čistota a pravda, která nás dovede k věčnému životu s Bohem v nebi? Tělesno nebo duchovno? Rozsuďte každý dle Božího slova.

Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. Matouš 6,31-34

Příchod mistrů moudrosti a falešného krista

Stále častěji se v různých světských médiích objevují zprávy o mimozemšťanech nebo „jiných formách života“. Podobným způsobem se takto šíří informace propagující nějaké nové myšlenky, společenské zájmy, zájmy politiků či Satana (tj. propaganda). O tématu se musí rozběhnout veřejná společenská diskuse, která často přináší jen neshody a hádky díky zkresleným a většinou nepravdivým informacím.

Pro ty, kteří k tématu ještě svůj jasný postoj nezvolili, přichází Satan skrze média se svou vykonstruovanou pseudopravdou – novou (údajně nejsprávnější a všeobecně příjmanou) myšlenkou, která má být společností přijata a aby mohla být společnost dále vedena podle Satanova plánu.

V současnosti již víme, že tzv. mimozemské civilizace („Mistrů Moudrosti“ a falešného Krista) chce Satan skutečně prosadit a přivést do běžného života zde na Zemi, jako jednu z posledních událostí konce světa. Tato událost hromadného odklonění od Boha bude uskutečněna ve třech fázích.

1. První fází je příprava lidí na skutečnost, že jiné formy života existují a zavedení okultně esoterických nauk mezi lidmi. Vědecké zprávy o nalezení jiných forem života (pozemských i mimozemských) jsou již v médiích běžně prezentovány.

2. Druhou fází je navazování kontaktu s tzv. „mimozemskou civilizací“. Channeling od Maitreyi a dalších „mistrů moudrosti“ je dnes běžnou praxí stovek Satanových služebníků po celém světě. Nejznámějšími služebníky jsou zřejmě Benjamin Creme a časopis Share International (česky www.prichod.cz).

3. Třetí fáze, příchod mistrů moudrosti / falešného Krista, nastane, až je budou lidé připraveni přijmout jako „hodné a vyspělé vesmírné bratry, kteří nám chtějí pomoci“. Musí tedy být společností přijaty nové myšlenky a informace o tzv. mimozemské civilizaci, aby byl její (respektive Satanových démonů skrze lidské služebníky) příchod spolu s příchodem falešného Krista nekonfliktní a slavný.

Pamatujme ale, že Bible nám od svého sepsání, již necelé dva tisíce let, tuto skutečnost oznamuje. Ježíš Kristus o příchodu falešného mesiáše povídal již svým prvním učedníkům. Příjdou mnozí lháři, kteří se budou vydávat za Boží služebníky, jako Bohu rovní, vyšší než Bůh nebo mistři, kteří údajně učili Ježíše. Nenechejme se ale v této době zmást a zůstaňme věrní Bohu.

Příslušnost k denominaci bývá měřítkem kvality víry

Představte si situaci, kdy spolu mluví dva křesťané, kteří se neznají. Jednou z prvních otázek bývá: "Do kterého sboru (církve, společenství) patříš?" Na základě odpovědi si pak člověk vytvoří představu o tom druhém a o jeho víře.

Problém nastane v případě, že odpovědí bude "Nejsem členem žádného společenství." V tom okamžiku se objeví asociace "sektář, odpadlík, pomatenec...." Běžně se tedy setkáváme s tím, že víra jedince je posuzována podle příslušnosti k nějaké denominaci. Jestliže někdo není v žádné členem, lidé ztrácejí pevnou půdu pod nohama a najednou nevědí, jak takového člověka posoudit, co si o něm myslet.

Musí nastat odvrácení křesťanů od Boha, žádné probuzení

Písmo nás varuje, že těsně před druhým příchodem Ježíše Krista nastane odvrácení od Boha a lidé v této době budou spíše milovat tělesné uspokojení než Boha. Při zběžném přečtení těchto veršů se všechno jeví tak, že taková situace bude mezi bezbožnými, nevěřícími lidmi. Všeobecný úpadek morálky ve společnosti to zdánlivě dosvědčuje.

Emoce nemohou být základem víry

Lidské emoce a prožitky jsou velice snadno ovlivnitelné a manipulovatelné, a proto nemohou sloužit ani jako základ víry, ani jako důkaz, že něco je z Boha.

Ten, kdo chce věřit Bohu, musí základ své víry postavit na Božích zaslíbeních a rozhodnout se, že jim bude důvěřovat bez ohledu na vnější okolnosti i na proměny svých emocí. Bůh nikde ve svém Slově neříká, že naše spasení je platné jen tehdy, když něco správně "cítíme".

Lidé často říkají např. "Nemůžu věřit, protože necítím, že Bůh mě miluje." nebo "Necítím, že Bůh je se mnou." Právě to jsou situace, které od nás vyžadují, abychom se postavili svým vědomým rozhodnutím na základ Božího slova a rozhodli se věřit zaslíbením, která v něm jsou. Písmo říká, že Bůh nás miluje a je stále s námi. Proto chceme-li obstát, musíme se rozhodnout bez ohledu na to, co cítíme nebo necítíme, těmto zaslíbením věřit. Tedy i když zrovna v daný okamžik naše emoce nepotvrzují, co Bůh řekl, přesto tomu můžeme věřit, protože Bůh není lhář.

Jestliže dokážeme základ naší víry postavit na důvěře Bohu a tomu, co prohlašuje, a nikoli na emocích, staneme se pro svůdce Satana nesnadnější kořistí, protože mu zabráníme ovlivňovat nás mocně skrze rozkolísané pocity a uspokojování naší tělesnosti.

Skutečná víra je tedy rozhodnutí věřit tomu, co Bůh řekl, a pevně na tom trvat i v případě, že naše emoce říkají něco jiného. Písmo stále hovoří o tom, že si máme čistou víru zachovat až do konce. Jak by to bylo možné, kdyby základem této víry byly věčně proměnlivé emoce? Jak by taková "víra" vypadala v praktickém životě? Co třeba: "Včera mi všechno vyšlo, bylo mi hezky, takže budu věřit, že Bůh mě miluje. Dneska se ale vrší jedna smůla na druhou, cítím se mizerně, takže mě Bůh asi nemiluje." Mohla by taková víra obstát v těžkostech, které s sebou nese skutečné následování Boha?

Tragickým příkladem, jak Satan dokáže skrze euforické prožitky a pocity klamat lidi, je vydávání těchto prožitků za projevy Ducha svatého. Děje se to jak uvnitř křesťanských sborů, tak na nejrůznějších křesťanských konferencích, kde se lidé dostávají téměř do stavu davové psychózy, prožívají "adrenalin" a jsou přesvědčeni, že toto je působení Ducha svatého. Přitom se do stejného euforického stavu dostávají mladí lidé na metalových koncertech, narkomani potom, co si "šlehli", esoterici a jogíni při meditacích apod. Je tedy jasné, že tady jde o působení na to, co máme jako lidé všichni společné - na naši tělesnost a uspokojování jejích požadavků a tužeb, což od Boha nepochází.

Nesmíme totiž zapomínat, že démoni mají moc poskytovat lidem vzrušující euforické pocity. Protože démonům nejde o nic jiného než lidi klamat a svádět, musíme být v této oblasti velice obezřetní a nepodléhat každému vlivu v domnění, že když je něco příjemné, musí to nutně být od Boha. Bible jasně definuje, co je ovocem a co darem Ducha svatého. Je třeba se tohoto poznání držet. Navzdory tomu, jak lákavé jsou prožitky poskytované démony, je musíme vytrvale odmítat.

Žel mnozí dnešní křesťané se na tomto "duchovním adrenalinu" stali naprosto závislými, stejně jako narkoman na droze a vyhledávají příležitosti, jak být tomuto působení znovu a znovu vystaveni, aniž by zkoumali, co k tomu říká Bůh a zda tyto projevy jsou z Boha. Základ jejich víry se tedy přesunul z jasného a pevně položeného základu Božího slova na vratké podloží tělesných prožitků. Přesně tak, jak Bůh říká ve svém Slově, stali se tito lidé milovníky rozkoší namísto milovníků Boha.

2. Timoteovi 3, 1-5: "Buď si jist, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou milovat jen sami sebe a své peníze; budou vychloubační, arogantní, urážliví, vzpurní k rodičům, nevděční, bezbožní, bezcitní, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, bezuzdní, nepřátelé dobra, zrádci, lehkomyslní, domýšliví, milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha. Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat."